Otevřete oči, začtě te se a představujte si...
V ranním oparu se zlaté trávy prérií klonily pod tíhou rosy a stíny stromů šeptaly příběhy dávných dnů. Náčelník Tangua, bystrý vůdce kmene Kiowa, kráčel tiše po známých stezkách, které vedly k městečku plnému bledých tváří a jejich dobrodružství. Vítr nesl zvuky a vůně lidí i koní.
Tangua skláněl oči k prachu pod nohama. Otisky, které tam zůstávaly, nebyly obyčejné. Některé patřily koním, jiné lidem, ale další — jemné a tajemné — ukazovaly na něco neznámého, co se teprve rodilo. Tangua přimhouřil oči, přitiskl ucho k zemi a naslouchal: šelest trávy, slabé rány kopyt, vzdálené zvuky, jako by někdo trénoval a připravoval se na cestu, která měla přijít.
S každým krokem cítil, jak se atmosféra městečka mění. Světlo se lámalo jinak, než bylo zvykem, stíny se protahovaly, z komínů chatrčí se zvedal dým, který voněl ... jinak, zvláštně, tajemně. Tangua kráčel dál, jeho mysl byla ostrá, každý smysl napjatý jako luk připravený vystřelit.
Když se noc rozprostřela nad prérií a měsíc stál vysoko, Tangua spatřil tajemná světla, která tančila mezi stromy. Jako kdyby někdo zkoušel scénu, kterou ještě nikdy nikdo neviděl. Stíny pohybující se mezi pahýly a keři naznačovaly přítomnost tvorů a postav, jež se v brzké době představí světu, a jejich tiché kroky vyprávěly příběhy, jež dosud spaly.
Tangua se zastavil a naslouchal šepotu prérie. Slyšel vzdálené kroky, hlasy, které ještě nebyly lidmi, světlo, které se odráželo od stromů jako tajemství ukryté v noci. „Toto je jen začátek,“ pomyslel si. „Brzy se všechny stopy spojí a příběhy ožijí. Ti, kdo mají oči otevřené a srdce připravené, uvidí další dobrodružství.“
S hlubokým nádechem se náčelník usadil na okraji leasa a pozoroval městečko z úkrytu. Věděl, že nová sezóna je blízko. Každý pohyb, každý šelest a každý neznámý krok patřil tajemství, které brzy probudí prach stezek a zapálí srdce dobrodruhů. „Brzy poznají, co se chystá,“ zamumlal Tangua. „A já budu první, kdo zaznamená každý jejich krok…“
„Bratři a sestry,
při tichých ranních pochůzkách prérií zaslechl jsem zvuky, jež zde nikdy předtím nebyly. Vítr mi donesl šepot nových příběhů, a pod kopyty koní jsem spatřil otisky, které se nepodobají ničemu, co jsem kdy znal. A když noc přikryla krajinu svou temnou plachtou… spatřil jsem světla, která tančila jako duchové ohně a zpívala píseň neznámého dobrodružství.
Nevím, co přesně se chystá — obyvatelé městečka své plány střeží pevněji než válečník svůj oštěp. Ale cítím, že rok 2026 přinese něco vznešeného. Něco odvážného. Něco, co rozhýbe prach stezek a probudí zvědavost i těch nejotrlejších cestovatelů.
Zvěsti hovoří o nových příbězích, o setkáních, jež ještě nepoznaly lidské oči, a o podívané, která roztančí srdce diváků a zpívá v rytmu srdce prérie. Více vám však nemohu prozradit… neboť duše divočiny je zdrženlivá a tajemství své si střeží.
Jen jedno vám mohu doporučit — držte oči otevřené, uši napjaté, srdce připravené.
Blíží se sezóna, jejíž duch bude divoký jako vítr v prérii, vznešený jako orel nad horami… a možná přinese i něco, co překvapí všechny, kdo touží po dobrodružství.“